Stránky

Jsme v Changshe !!!

Zdravím z Číny,

a konkrétně ze středočínského města Changsha, kam jsme se po dvouměsíčním zahřívacím kole v Šanghaji přesunuli. Konečně můžu říct, že jsme za ten necelý týden vypucovali byt k nastěhování,  kompletně se vybalili, a tak nějak se adaptovali na místní klimatické podmínky. Jak těch prvních 5 dní probíhalo, tak na to se právě teď podíváme:-)


Cca 2 týdny před stěhováním jsem letěla na deset dní do Čech. Upřímně, už se nedivím Číňanům, jak při návštěvě Evropy mají imrvére hlavu k nebi a kochají se modrou oblohou. Já dělala úplně to samé, a to teprve po měsíci a půl. V podstatě každé ráno jsem se postavila k oknu nebo na zahradu a užívala si ten pohled...


Po návratu z Čech jsem měla tři dny na srovnání spánku a pobalení posledních věcí. Miro totiž všechny ostatní věci sbalil když jsem byla v Čechách a odeslal do Changshy v předstihu. Konečně mi taky dorazil stolní počítač a hlavně taky monitor:-) Zatím ale pořád používám svůj starý notebook, protože ještě nemám wifi anténu. 

Den před odletem mě moje učitelka čínštiny pozvala na oběd. Dost jsme se skamarádily a já jsem hrozně ráda, že si můžu popovídat s někým místním a ne jenom s Němci:-D  Ptá se na náš život v Evropě a hrozně si stěžuje na svojí tchyni. Taky že život v manželství a s dětmi je nuda. Obědy v Číně fungují jinak než v Evropě, tedy neobjednává si každý jedno jídlo pro sebe, ale objedná se několik druhů jídel, všechna jsou společná, a každý si od všeho trochu nabírá na svůj talíř. Objednala samé typická čínská jídla a já se jen modlila abych to jedla. Prý kuřecí, paráda. To kuřecí ale mělo takový divný tvar, takové poloviční hvězdy, a taky to tak zvláštně křupalo. Podívala jsem se na to pořádně a ony to byly obalované a smažené kuřecí pařáty. Hmm, to my v Čechách moc nejíme. - Proč? - My jíme jenom křídla a stehna. - Proč? - Ten zbytek je pro nás podřadný. - Tohle je ale dobré na pleť, kosti a klouby. Tak jsem to tak nějak žmoulala a dělala z toho malé kousky a bordel, aby bylo vidět, že jsem z toho něco snědla. Zbytek jídla už byly celkem poživatelné pokrmy. 

Let do Changshy by byl bez problémů, kdyby opět na trase Šanghaj-Changsha nebylo dvouhodinové zpoždění. Podle toho co říkali Mirovi kolegové, tak na této trase jsou zpozdění skoro pořád. Důvod je prý ten, že tento vzdušný prostor využívají vojenské jednotky, které mají přednost před ostatními lety. Celou dobu jsme letěli nad mraky a oblačné a deštivé počasí panovalo i po přistání. Vzhledem k tomu, že i při minulé návštěvě Changshy bylo tři dny hnusně, tak jsem se ptala Mira, jestli tady bývá někdy hezky. Řekl mi, že celý předminulý týden co tu byl tak svítilo Slunce. V takových situacích je potřeba každou aspoň trochu pozitivní informaci jako velké vítězství, tak jsem se začala těšit aspoň na to, že se hezky opálím, i když se normálně vůbec neopaluji. Člověk holt musí brát co je:-D

No, nebudu lhát, první dva tři dny proběhla u Mira i u mě solidní depka. Miro ji nechtěl přiznat, protože chuděrka měl hlavně starost o mě, ale já to na něm poznala, že přišel, najedl se a vůbec nemluvil. Když jsem se ho zeptala co je, tak že prý nic. Stav zvaný "nic" je jak víme poslední stadium zoufalství nebo nasranosti. Náš byt je moc hezký a prostorný, nicméně Středoevropan totiž není moc zvyklý pohled ven, který vypadá zhruba takto:


A prosimvás takhle vypadá celé, opakuji celé osmi milionové město (v roce 2000 mělo město 2 miliony). Je pravdou, že dole jsou vybudované parky, dětská hřiště, tartanové pásy pro běhání. Ale tam jde o ten pocit jakési stísněnosti, který se dostavuje v podstatě kamkoliv vkročíte. Ale člověk je tvor přizpůsobivý, takže ne že by nám to přišlo normální, ale tak nějak jsme to přijali a holt budeme co to půjde vyjíždět o víkendech do přírody. Už máme pár výletů naplánovaných:-)




Cesta do nejbližšího supermarketu je cca 20 minut pěšky a je to celkem příjemná procházka. Chodím takto nakupovat přes den, kdy jsou všichni v práci, takže jsou obchody a cesty skoro prázdné. Pozor, nastává změna, domy mají jinou barvu.


Když chodím po městě, snažím se maskovat co to dá. Tedy tříčtvrteční kalhoty, tričko s krátkým rukávem (žádné tílko), totálně bez líčení, tmavou kšiltovku a pod ní schované VŠECHNY vlasy. Občas přidám i deštník proti extrémně silnému slunci. Bohužel i tak mi mimikry nejsou nic platné. Když mě vidí, přestávají mluvit a ukazují si na mě jako kdyby viděli zjevení. Neustále mě zdraví a chtějí mi přehnaně pomáhat. Holt mám bílé rysy a jsem laowai, tedy dlouhý nos, a působím na ně jak červený hadr na býka. Je taky obrovské množství nákupních center. Taky co tady jiného, než nakupovat, že...Jsou perfektně vybavená, upravená a čistá. Všichni jsou tady hezky oblečení a ženy hezčí a upravenější než v Šanghaji. V podstatě jako buran tady vypadám jen já s tou svojí snahou nebýt vidět a hlavně zapadnout. Ale co, zítra jdeme s Mirem na večeři, tak se pořádně vytuním a očekávám aspoň dvacet žádostí o fotku a podpis:-D

Další věc je místní počasí. Nevím, jak je to možné, ale jsme 1200 km ve vnitrozemí a je tady mnohem větší vlhko než než v Šanghaji, v kombinaci s větším vedrem. Vlhkost vzduchu je taková, že nám v bytě běží permanentně dva odvlhčovače vzduchu a oba dva zcela ojediněle klesnou pod 60 procent vlhkosti. Nádržku s vodou (zkondenzovanou vzdušnou vlhkostí) měníme minimálně jednou denně u obou. Sportování je možné jedině tehdy, kdy vám nevadí, že se po pěti minutách koupete ve vlastním potu. Zkoušela jsem jít ráno běhat, bohužel ten stejný příběh. Ale vše zlé je k něčemu dobré, tak zase ušetřím za hydratační krém:-D

Naše sídliště stojí skoro na samém okraji města a zhruba 10 minut autem je na okraji zástavby přírodní rezervace, rozuměj uměle vykopaný a napuštěný rybník. Okolo něj je 10kilometrová asfaltová cyklostezka. Krásně široká, s oddělenými pruhy pro oba směry, lemovaná stromy a travnatými plochami. Pěší mohou využít nejen tuto stezku, ale také četné cestičky skrz park nebo přímo podél rybníku. Dneska jsme si dali celý okruh na kolečkových bruslích a paráda. Když jsem je s sebou z Čech brala, tak nějak jsem si myslela, že je stejně vůbec nevyužijeme a Miro mi bude nadávat, co to s sebou táhnu:-) Jsem fakt nadšená, že v podstatě co by kamenem přehodil pár mrakodrapů  je takové skvělé místo. Atmosféru tohoto místa ještě skvěle doplňuje hudba (tradiční čínská táhlá melodie), která se line z umně zamaskovaných repráků tvářících se jako kámen nebo houba.



S trochu nadsázky se dá říct, že jste tady jednou nohou v hrobě a druhou nohou v kriminálu. Proč? Díky místním dopravním zvykům. Plánuji na toto téma natočit video, protože slova nestačí. Co jsem zatím ulovila je přecházení silnice u nákupního centra. Větší , čtyřproudou silnici, asi bych si přirovnala k pražské Legerově ulici, křižuje přechod pro chodce, ovšem bez světelné signalizace. Tím pádem tady vznikají nanejvýš nepříjemné situace. Auta na fotkách jsou v pohybu, nestojí. Ráno, večer a o víkendech to tady radši ani nechci vidět...



To je vše o našich prvních dnech v Changshe. Odteď budou zase články pravidelně, tedy v pondělí, a pokud bude čas a námět, tak i ve čtvrtek. 

Díky za přečtení a zdravím do Čech!

4 komentáře:

  1. Hele a co to vytuneni? Jak to dopadlo?:) vidle

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tuning bude dneska večer:-) teď jak to píšu, je tu 9:06 dopoledne:-)

      Vymazat
    2. Tak to ale taky chceme fotku

      Vymazat
  2. To nadšení je z vás úplně cítit. Já tomu rozumím. Sice jsem nikdy nebyla v Číně, ale pro mě byla takhle extrémně uspokojující a satisfakční dovolená na Zanzibaru. Prostě taková exotika, kam jsem se chtěla už docela dlouho podívat, ale nějaké časové a zdravotní komplikace to nedovolily. Tak jsem si to dopřála až skoro ve čtyřiceti letech. Ale teda můžu říct, že jako zkušenější a dospělejší jsem si to užila snad ještě více. :)

    OdpovědětVymazat

Díky, že jste si našli čas a okomentovali tento příspěvek